Kapitola 1: Osobní pohled nejaktivnější účastníce
Asi jsem v této věci jedním ze služebně nejstarších „rebelů“ a z povahy svého profesního zaměření alespoň trochu v „obraze“, tak si dovolím okomentovat svoje zážitky z jednání Městské Agendy 21, ve hře radnice versus občan, z období let 2004 – 2007, aby ty zápisy pana Mgr. Nového (budou v dalších kapitolách) dostaly trochu tvář. Zápisy, které byly účastníkům schúzek zaslány po řadě urgencí až 12.11.2007.

Je to i srdeční záležitost
Kulisou je nám plácek (my ho tak vždy nazývali) o rozloze cca 30 x 45 m a přilehlé ulice a chodníky. Za toho půl století, co pamatuji, tam v padesátých letech bylo dětské hřiště s pískovištěm (taky tady bylo pár aut!) a potom vždy nejméně z 50% zeleň. Tak nevím, co si mám představit pod argumentem architekta Pražáka, že památkáři to chtějí spíše jako křižovatku (doloženo v zápise z 3.10.), pěší to je, snad neměli na mysli tu automobilovou! Nebo že by si to pan architekt špatně vyložil? A pěší zóna ? Vždyť tam není žádný normální obchod, jediná atraktivní výloha.

Zeleň vers. životní prostředí
Dnešní podoba je odhadem z 80tých let a tak zlověstně a nebezpečně působí proto, že prostor není alespoň 5 let kultivován, jak ostatně na jednom jednání přiznala i ing. Horská. Prý některé z keřů se nesmí stříhat. Zajímavé. Tak se raději rozhodli to vše vykácet, co kdyby se náhodou ukázalo, že keře sestřih nezlikvidoval. Ona totiž paní ing. Horská, přestože je vedoucí odboru životního prostředí, nějak nemá zeleň vůbec ráda. Alespoň to ze všech těch jednání strašně trčelo. A tak místo toho, aby nám kryla záda, nám podtrhla nohy. Její angažovanost zůstala v bodě 0. To jsou paradoxy, že ?

O co nám šlo
Naším cílem nebylo zabránit rekonstrukci nebo zcela potopit projekt arch. Pražáka, ale poukázat na věci, které se nám zdály být buď nevhodné nebo zbytečně drahé a společně projekt upravit v tom duchu, jak radnice slibovala v roce 2004 při plánovacím víkendu – podle přání občanů (ten projekt MA 21 se i tak jmenoval – místo pro život). Proto jsme na jaře letošního roku učinili poslední pokus na tyto věci poukázat a napsali jsme panu starostovi naléhavý osobní dopis. Pan starosta ale na nás neměl asi čas, a tak předal věc panu místostarostovi Neubergovi. Na něm jsme si vynutili alespoň další dvě schůzky (červen, červenec).

Chtěli jsme konstruktivní debatu
Na schůzky pan architekt Meisner připravil několik návrhů variantního řešení a chtěli jsme nad nimi diskutovat, určitě bychom nějaký konsensus našli. Radnice si je ale ani nevzala k prostudování. Pan Neuberg již od začátku avizoval, že se nic měnit nebude, ale nakonec buď pod dojmem množství zúčastněných lidí, nebo že by svědomí? na schůzkách slíbil vypracování posudků na věci, na které jsme poukazovali. Přitom ale v pozadí stále běželo stavební řízení na stavební povolení dle původního projektu, které nikdo z odpovědných nebyl ochoten pozastavit do doby nějakého závěru našich schůzek. Stavební povolení bylo vydáno 10.7., tedy den před červencovým setkáním s vedením radnice, aniž by tato skutečnost byla občanům sdělena.

Radnice si jede po svém
Asi se ani nikdo nemohl divit, že všechny zadané posudky vyzněly ve prospěch názoru radnice (vždyť byly za její peníze) a jejich závěry nám byly už jen ze slušnosti sděleny v den (3.10.), kdy bylo uzavřeno i výběrové řízení na dodavatele stavby. A k 31.10. pan starosta podepsal smlouvu s dodavatelem na celkovou dodávku díla za 20 mil. Kč. No uznejte, kdo by chtěl takhle dobře rozjetý vlak zastavovat. Jenom blázen, a ti se na radnici nevyskytují. Nevysvětlenou záhadou zůstává, jak je možné, že z původních uvažovaných 8 milionů se dodávka vyšplhala až na 20 milionů a přitom všichni vítězové splnili zadávací podmínky ! To jsem vážně nepochopila, radnice taktně mlčí. Nebo to pan Neuberg někde vysvětloval a já jsem zrovna chyběla. Moje chyba.

Budeme mít, co si zasloužíme
Na každý pád za ty peníze budeme mít pěkně vydlážděné náměstí, možná si ho místo bezdomovců oblíbí skejťáci, bude jim překážet jen pár stromů, otázka je na jak dlouho. Místo laviček, vybízejících k usednutí, budou žulové kvádry, k potěše každého seniora. Na mou otázku, pro koho jsou takové lavičky určeny, nedovedl odpovědět ani jejich autor. Efektní zemní svítidla, ale už nikdy nesmí padat sníh a listí ze stromů. Případné využití stávající studny bylo bez jediného prověření posláno do kytek místo pro kytky. Zasypat ! Přitom taková francouzská městečka a jejich studny …..

Kde jsme chybovali?
Asi jsme udělali už na začátku chybu – neměli jsme na nic čekat a rovnou založit něco jako občanské sdružení, aby nás tak jednoduše nevyšachovali ze hry. Ale to jsme my, váhaví střelci, a nepoučitelně důvěřující svým zvoleným zástupcům a jejich úředníkům. Protože oni nám opakovaně slibovali společné dořešení projektu, oni nás opakovaně odkazovali, že bude, bude...Ale nebylo. Budiž to poučení všem pro další projekty.

Pokračování příště, v kapitole věnované oficiálním zápisům pana Mgr. Nového.
Tylova
Alice Tylová