Začalo to velkoryse. Bylo nás tam jako do mariáše. Tím nás, myslím ty, kteří se přišli něco dozvědět. Suitu úředníků kteří to zřejmě měli jako přesčas, (to je legrace, paní Vitásková!), povinně se tváříc jako zájmová skupina, nepočítám. Pak tam bylo několik babiček, kterým patrně slíbila pečovatelská služba něco navíc. Prostě tvrdá přesilovka. Bohužel se přesila také dost tvrdě chovala.
Mluvčí úřadu v 18:10 sdělil, že se začne později, neb inženýr mající prezentovat prezentaci patrně spadl do rejže.
V 18.20 byl prezentační inženýr na jevišti a začal si vybalovat fidlata.To ale už nevydržel starosta a rozhodl se prezentovat slíbený volební program 2006 - 2010. (Heleďte já jsem asi pitomej, ale s volebním programem musím vyjet tehdy když jsem zvolen a dám dohromady koalici. A jestli s ním vyjedu po roce, jak mám plnit úkoly které jsem si předsevzal na minulý rok?)
Program je to pěkný, úplně zadarmo a na křídě. (O křídě bude ještě řeč.) A zúčastněná rada začala citovat pěkně jednotlivě své kompetence. Recitovali z křídové příručky a občas do toho vnesli několik čísel.


Ječmének  Marek, starosta - bezpečnost a rozvoj
Pan starosta předvedl svůj standard. Řekl bych, že v komunální politice vysoký. Vypadá to upřímně a nic nezkazil.

Neuberg  Josef, místostarosta, - doprava, sport, životní prostředí
Neřekl bych, že to bylo moc povedené, moc jsem tomu (a jemu) nerozuměl. Ale měl jsem příručku. Jediná věc mně zarazila. Řekl, že při zamýšlené výstavbě parkovišť, budou investovat i do míst, které nejsou v jejich majetku. Naprosto přesně si vzpomínám, kdy nás na DF mnohokrát ujišťovali, že to ze zákona není možné, aby městská část investovala do majetku, který není její. Tak nevím.

Kaštovský  Tomáš MUDr. místostarosta - finance, investice a veřejné zakázky, majetek
Pro mne největší zklamání. Já především vůbec nechápu, jak může mít lékař, jako zájem veřejného života majetek, finance a veřejné zakázky. Ne, že bych pochyboval o jeho erudici, možná, že i něco zprivatizoval, ale přece - spíš by se mi tam hodily sociální věci, zdravotnictví a životní prostředí. (Ale jsem stará škola, tohle bude nějaká New wawe. Až tam budu já, chci se věnovat aerobicu.) Bohužel celý jeho projev se odehrával v intencích roku 1976, (jen symboly nářadí mi trochu chyběly), což pan doktor nemůže pamatovat, ale rétorika - musíme, budeme podporovat, navýšíme, budeme klást důraz - hrůza.

Justová  Marcela radní - byty a nebytové prostory, privatizace, sociální věci a zdravotnictví
Tahle paní na mně působila pozitivně. (Pan Tinka by patrně se mnou nesouhlasil, ale já nic neprivatizuji.) Inteligentní, má vyjadřovací schopnost, ví o čem mluví, ale bohužel nacpala tam moc čísel a delší projev se rozplizl a tři důchodkyně v první řadě usnuly. (Naštěstí se zase probudily.)

Placáková  Markéta radní - kultura, školství, zahraniční věci
Říkala obyčejné věci. NIc proti ničemu. Světlé zítřky. Tahle paní (slečna) je pro mne neštěstí. Vůbec bych jí neupíral dobré úmysly, či obecnou inteligenci. Nicméně ve funkci kterou má, naprosto plave. Není schopna zodpovědět rozumně elementární dotaz. Buďto je nepřipravená, nebo ničemu nerozumí. Nevím co je její silnou stránkou a v čem je oporou rady. Své rozčarování už jsme popsal na této stránce s datem 24.4.2007. Ale třeba sbírá známky a rozumí tomu.

Já Vám nebudu popisovat co slibovali. Vezměte si křídovou příručku. Křída forever! (Ještě o ni bude řeč!) Jen nevím jak to udělají s tím rokem 2006. Ono se to asi moc narežírovat nedá, ale celek předvádění i vizuálně připomínal známé semináře před hrami JDC.

Mezitím si inženýr mající na starosti prezentaci proměny Strossmayerova náměstí v bílou holubici Prahy 7, zprovoznil zařízení. Občas bylo sice NO SIGNAL, ale v celku to fungovalo. Kdyby ne, tak to bylo jedno, protože to žádná prezentace nebyla. Jenom fotky a kromě odpadkových košů a zaměstnanců firmy CASUA, všechny obrázky byly na židlích pod podiem. Mně však pan inženýr v první řadě zaujal oblekem. Já mít na starosti prezentaci projektu a projekt hlavního náměstí městské části hlavního města, tak si vezmu kravatu od Bosse, kdybych si na ní měl vypůjčit od invalidní tety. I rada se na to vyfikla a vybrala z nejlepšího ve skříních. Ne tak pan inženýr. Těch deset obrázků odprezentoval v košili přes kalhoty, na které si celý den seděl. Ti umělci!

V podstatě nic nového, co byste nenašli na stránkách radnice jsme se nedozvěděli. Prezentace sestávala z fotografií například z tramvajové zastávky na náměstí Míru, odpadkových košů v Hradci Králové a známých obrázků, jak to bude krásné až zruší na Strossmayeráku parkovací místa, občané si vezmou svá embéčka do obýváků, náměstí zabetonují a chodník rozšíří na parametry bulváru Champs Elysée. O omezení parkovacích míst parkoviště MÚ se ale neuvažuje. Tak to má paní Vitásková dobrý. Obrázky
ZDE.

Zahájit diskuzi nikdo moc nechtěl, tak pan Tinka vyčetl p. Vokušovi špatné vyprezentování tohoto setkání, potažmo nízkou účast. Ten dupal nožičkou, že je to jako vždycky. (Já osobně si nemyslím, že musí být správně když je to "jako vždycky") Následovaly otázky opozičního zastupitele p. Večeři, který zvučným hlasem kladl konkrétní otázky, které ale často byly delší než odpovědi, takže jsme se dál nedostali. Pak jsem se zeptal z upřímného zájmu já, proč vizualizace Strossmayerova náměstí mají naprosto nepravdivou perspektivu. Já tam bydlím. Proto vím, že ode mne do samoobsluhy dohodím kámen, tady to vypadá, že by se vyplatilo jet autem. Obrázky
ZDE. Pan inženýr ze mne chtěl klasicky udělat blba. Ještě než se dostal k širokoúhlému objektivu, tak jsem ho zarazil s tím, že mám za sebou úplnou školní docházku. Pak říkal, že taková vizualizace je nutná, aby na každém obrázku bylo vidět co nejvíc. Říkal jsem, že by tedy bylo dobré, paralelně ještě vizualizovat tak, aby to bylo z pohledu člověka a ne žáby. Třeba jako 50 mm objektiv. Díval se na mne jako na špatné jídlo a křivě se usmíval. Ono jde totiž o to, že pod tímto vizuálním dojmem již někoho napadlo, že by před kostelem mohly bý Vánoční trhy. Fakt! Tam přitom nebude ani o metr více místa než teď, jen zbourají zábradlí, (což na vizualizaci vypadá dobře, a které po prvním střetu chodce s tramvají tam kajícně vrátí), a pak už jsou koleje, nicméně na obrázcích dodané firmou to vypadá, že je to šířka Václaváku.
No nic. Diskuze se brzy svezla ze Strossmayeráku, k nevoli pořádajících, na výběr firmy k výrobě Hobuletu. Jak víte z diskuzního fóra Prahy 7 dnešních dnů, jsou v tom nějaké nejasnosti ohledně kompetence firmy, která nevěděla že musí mít živnostenské listy na vydávání a nakládání, vznikla z nějaké jiné firmy v červenci nová, má jenom jednatele. Firma sídlí v Mnichově Hradišti, pan jednatel v Pardubicích a vyhráli to na Praze 7. Panu Tinkovi se to zdálo divné, radě ne. Proto tam také pan Tinka není, je mu často dost věcí divných. Nicméně se ještě zeptal, kde jsou ty deklarované úspory a jak se vlastně dělalo výběrové řízení a proč nebyly osloveny firmy dělající podobné časopisy pro jiné městské části. Paní Placáková začala mluvit o tom, že časopis bude na křídě (!) celobarevný a měsíčník. A že občané tam mohou čerpat moudra celý měsíc a časopis si schovávat a ne jako ten novinový vyhazovat. A už jsem se cítil jako Werich, který říkal, že si někdy myslí, že je mu devadesát let a pak si něco přečte a připadá mu, že je mu osm.
Řekl jsem, že pokud rada změnila formu časopisu z formátu novinového na časopisový a zaměnila čtrnáctideník za měsíčník, že má jistě zmapovánu poptávku na jejímž základě se tato zásadní změna uskutečňuje. Že předpokládám, že se shodneme na tom, že čtrnáctideník je v každém případě aktuálnější než měsíčník. A jestli ne, že jsem zřejmě přišel jinam. Ani na tom jsme se neshodli. Asi ne proto, že by to nepochopili, ale za pravdu mi z principu nemohli dát, ani kdybych jim tleskal. Paní Placáková v tom začala těžce plavat a říkala, že se to musí vyzkoušet. Pane Bože, co dělala těch půl roku? Jak to chce zkoušet, když se to rozdává? Anketou? To taky může časem dojít na deník, či občasník. Přece musím mít záměr, obsah, atd. To má všechno asi pan Hoblík. Já opakoval otázku, jak se rozhodlo o změně formátu. Pan starosta přispěchal paní Placákové na pomoc, (jako každému kdo se topil), a začal říkat, že byla špatná distribuce. Snažil jsem se ho přerušit a říci mu, že otázka distribuce je něco jiného a že s tím souhlasím, ale že se mně jedná především o změnu ze čtrnáctideníku na měsíčník. Tady mi pan starosta trochu zklamal, protože neustále opakoval to o voze a já zas... Jenže se do toho začal montovat pan Vokuš a odebírat mi slovo křičíc, že je čas mluvit o něčem jiném, atd. Nejsem nikdy rád, když na mne někdo křičí a tolerovat to nemíním nikomu. Musím upřímně říci, že pan Vokuš mi už leze krkem a já mu asi také. Já ale mám tu výhodu, že to o něm mohu říci a on o mně ne. On má zase tu výhodu, že je za to placen a já ne. Na tomto místě chci říci, že pan Vokuš své radě dělá špatnou službu. To že ji takto agresívně brání vlastním tělem totiž vypadá, že si to rada žádá. A já jsem přesvědčen, že tomu tak není. Je to tedy obyčejné řiťolezectví. Jeho svazácké metody utínání diskuzí, by si měl nechat až povede vlastní pionýrský oddíl.
Pak nám byl představen pan Hoblík. To je ten pan vydavatel a nakladatel mající v moci nynější Hobulet. Mně vylítla nudle, protože p. Hoblík vypadá jako mladší bratr radaristy Klvani a když ještě řekl, že kariéru udělal u společnosti AMI Communications, která je dnes přetřásána tiskem kvůli PR o radaru, kde p. Klvaňa kýval, bylo dokonáno. Pan Hoblík sdělil, že Hobulet bude mít dvacet plnobarevných stran A4 na křídě (!) Také nám sdělil, že zkušeností má až hanba. Udělal jakousi Hospodářskou školu v Liberci, (omlouvám se, ale neznám ji), pak byl na stáži v jakési firmě v Georgii v USA, která také jakýsi časopis vydávala, (ty Státy jsou tak velké a lidi tam čtou vše!), a pak se dlouze rozhovořil o zmíněné PR firmě, jak má na starosti ty největší klienty ČEZ, MEZ, FEZ, BEZDĚZ, COCA COLA - no prostě všechny. Také jmenoval časopis Tipsportu. Nevím, nechtěl bych mu křivdit, v mé gesci byl časopis ve Fortuně, dokonce jsem ho založil a vymyslel a většinou se lidé znají, ale já o p. Hoblíkovi nikdy neslyšel. Chtěl jsem se zeptat, jestli to pro něho není trochu zbytečné dělat ke vší té smetánce ještě Hobulet a kde na to proboha vezme čas, ale pan Vokuš mé školní hlášení ostentativně ignoroval. To ale není k Hobuletu všechno. Přihlásil se nějaký pán, který říkal, že je z firmy Philips, Filip, Filipes - opravdu jsem nerozuměl. Ten říkal, že jeho firma byla také oslovena, ale když to spočítali, tak se do zadaných parametrů s cenou prostě vůbec nevešli a proto nabídku ani nedali. A že obdivuje p. Hoblíka a že by se ho chtěl zeptat jak to dělá. Pan Hoblík to rozjel, ale brzy ho starosta utnul s tím, že debata je příliš odborná (důchodkyně se začaly vytrácet) a ať si to řeknou v koutě.
Tak koukejte se, píáristi. Tuhle chatrč jsem naposledy sežral ve čtrnácti letech, kdy jsem chtěl koupit kolo a postavili tam na mně z kamarádů frontu, kteří se předháněli v nabídkách. Příště trochu úrovně, moc jste si zvykli jednat s blbama.
A ještě nakonec k tomu časopisu. Dovolte abych na tomto místě uvedl, že cena za měsíc a to pozor, se vším všudy, bude v parametrech uvedených výše, 198.000 Kč za měsíc - tedy výtisk. Během roku se však můžeme dozvědět, že pro veliký úspěch, (jak říkal Felix Holzmann: Na všeobecné přání jedné slečny, která právě odešla), musíme časopis o čtyři strany rozšířit, či zvýšit náklad, s čímž nikdo nepočítal a proto se cena musí navýšit... Vsadíte to?
Potom vystoupil pán, bydlící blízko kina OKO. Toho rozrušila možnost ztráty komfortu bydlení (tak to řekl) v blízkém okolí a žádal, aby se s novým nájemcem jednalo o tom, co se bude v zamýšleném multifunkčním centru pořádat. Patrně měl pocit, že si už všichni brousí zuby na kokainové večírky pořádané na jeho prahu. Což starostovi (i mně) připadalo poněkud paralytické. Nikdo neví co s tím bude, kde se na to vezmou prachy, jestli to vůbec bude a pán žádá zaručenost komfortu bydlení.
Nicméně to ještě pokračovalo. Pan dr. Velek řekl také svůj rezervovaný názor k Hobuletu ohledně výběru firmy a záměru z pozice toho, který časopis opravdu vydává a hned mu svazák vzal slovo. Jeho názor se nelíbil ani p. Hoblíkovi a jeho žlutobotému onáušnicovanému poradci.
Následný příspěvek byl zajímavý tím, že se mě paradoxně mohl dotýkat. V ulici Fr. Křížka 25 se zastavila privatizace bytů proto, že není možné najít investora pro suterénní divadélko a přízemní kavárničku. Ten objekt znám. Jednou mi byl nabízen jako investorovi.
Asi před dvěma lety jsem se ve výběrovém řízení ucházel o čtyřletý pronájem Divadla U Panáků. Společně se Zdeňkem Rytířem a PhDr. Milanem Novákem jsem zpracovali projekt SEVEN, kde jsme na to měli peníze, program, prostě výkladní skříň Prahy 7. Ucházela se ještě ta paní, která to má již čtyři léta jako scénu své soukromé školy, na Prahu 7 kašle a je tam včetně energií (topení, plyn, elektřina, údržba) za 27.000 Kč měsíčně (!). Na to jsem si vzpomněl, když pan starosta mluvil o multifunkčním centru, které je potřeba, když se přijde o Vltavskou. Pan dr. Vodrážka, vyhlašovatel tehdejšího výběrového řízení a ředitel KD Vltavská se při tom vědoucně usmíval. No vyhrála to ta paní, oni nám neřekli proč. Ani jsme neslyšeli co říkala. Uvidíme za tři roky. Kdyby někdo chtěl vědět co jsme nabízeli, dal jsem to
SEM.
Když nám divadlo nedali, tak nám řekli, že by měli něco lepšího. Předpoklad, že jsme kořeni byl velmi lákavý. A dali si s námi sraz před domem č. 25, v ulici Fr. Křížka. Dostavil se zastupitel Piskáček (tuším) a šokoval nás tím, že si na kulicha přes čelo nasadil gumovou pásku s baterkou. V suterénu se bez elektrického světla prostě neobejdete. Jestli jsou tady pamětníci válečných filmů ala Pád Berlína, tak takhle to tam vypadalo. Prostory to byly zajímavé, ale jak divadlo v suterénu, tak "kavárna", malé. Návratnost nemožná. To bych tam musel prodávat marjánu a v tom už je tu ostrá konkurence. Povídám, to by stálo tak deset miliónů. Dvanáct, opravil mne zastupitel. Ale smlouva by byla tak na třicet let! No to už budu mrtvej, řekl jsem. Pak jsem se ještě dozvěděl, že MČ si chce objekt v domě ponechat a byty zprivatizovat. Řekl jsem, že potom bych ale měl všechny nájemníky - vlastníky proti sobě, když bych cokoliv rekonstruoval. To, jo, řekl p. Piskáček. To byste si zkomplikoval život. Takže to je co vím o tom, jak se hledá investor. Jestli ta privatizace bytů závisí skutečně na tom až se najde investor, doporučil bych privatizérům z časových důvodů raději vlastní výstavbu. Nejsem odborník na privatizaci. Ale nechápu proč by úřad nemohl privatizovat byty, když si chce ten sklep nechat?
Pan Vokuš potom autoritativně řekl, že s diskuzí je šmytec, neb čas se navršil. Tady bych rád opět upozornil, že je to naprostá nevychovanost. Bylo nás tam pár. A ti co to pořádali by měli být alespoň slušní a vděční těm, kteří se obtěžovali. Příště si tam mohou třeba notovat jenom s mluvčím a Hoblíkem. Navíc je dobré potom na pozvánce uvést, kdy se čas vrší.
Starosta sešel z podia a třásl nám rukama. Pan Tinka s panem Vokušem tam do sebe strkali kvůli prezentaci Setkání, ale p. Vokuš jakékoliv pochybení opět odmítl. Přitočil se k nám jakýsi pán, který mi vizuálně moc nezapadal, vypadajíce, že má venku Harleye, děvče a úplně jiné starosti a řekl, že lidi když nechtějí, tak nepříjdou. Asi měl zkušenost. Vyklubal se z něho velmi příjemný chlapík a kromě toho zástupce ředitele MP v Praze 7, p. Šimeček. Přiznal, že čte moje řeči které na ně mám v DF a nechtěl se ani prát. Mluvil jsem s ním o problematice odtahu, která sestává z toho, že se odtahuje jenom pod mým oknem, neb tam je to nejjednodušší a byl velmi vstřícný. Prima. Po těch zážitcích balzám z něčeho normálního.
Pak jsme šli s dr. Velkem a ing. Tinkou na Strossmayerák na zahrádku vinárny na pivo. Cestou jsem pánům ukazoval, kam bych si měl lehnout, abych viděl perspektivu jak si přeje inženýr. Do vinárny přišli i někteří zastupitelé. Ale odešli. Buďto jsme jim nebyli dobří my, nebo vinárna.
That's All Folks.

Jako bonus:
Library - 4785
Trochu tmavý pan inženýr prezentující.
Tahle fotka je zajímá nejen oděvem, ale když jsem si ho fotografoval, tentýž nápad dostal i fotograf dokumentující a postavil se přede mne. Povídám mu: Sedni si! On uposlechl a usedl na židli mluvčímu do minerálky. Vstávat se mu nechtělo.