Víme už na čem jsme?
Přestože oficiální odpověď radnice můžeme teprve očekávat zdá se, že úspěšnost našeho návrhu je nulová. Mezitím byly ustaveny jak výbory zastupitelstva, tak komise rady, v žádném z těchto orgánů z nabízených občanů nezbylo místo ani pro jednoho. Vyvstává samozřejmě přirozená otázka proč? Nemáme správnou politickou příslušnost (na to se ale hledělo spíše za „minulého režimu“), nebo je překážkou nevhodná kvalifikace, nebo prostě někomu jenom „lezeme na nervy“? Podívejme se tedy, co na to zákony, jednací řády, apod.

Zákon a řády
Zákon o hlavním městě Praha celkem jasně říká: „Zastupitelstvo hlavního města Prahy volí předsedu výboru z řad členů zastupitelstva hlavního města Prahy, členy výboru
z řad členů zastupitelstva hlavního města Prahy a občanů hlavního města Prahy a tajemníka výboru z řad zaměstnanců hlavního města Prahy zařazených do Magistrátu hlavního města Prahy.“

Tento text se sice vztahuje k výborům zastupitelstva hlavního města, ale pro městské části je v odpovídajících částech odkaz na platnost stejných ustanovení i pro městské části. O složení komisí není v zákonu zmínka, ale tím také není stanoveno nějaké omezení na členství v zastupitelstvu apod.

Text o složení výboru je přenesen i do jednacího řádu zastupitelstva, tedy členství ve výboru je explicitně přípustné i pro občany. V případě komisí záleží zřejmě na radnici – u nás žádný jednací řád pro komise není k dispozici. V Praze 6 si naopak můžeme i v jednacím řádu komise přečíst: „Komise se skládají z předsedy, místopředsedy a dalších členů. Předsedou a místopředsedou komise je vždy jmenován člen ZMČ, ostatní členové jsou jmenováni z řad členů ZMČ, zaměstnanců Městské části Praha 6 a
dalších občanů.

Očekávání občanů
Z uvedených citací plyne, že neexistují žádné formální/procedurální překážky, které by bránily z námi navrhovaných občanů alespoň některé v těchto orgánech využít. Jestliže dojde k takové situaci, že si volené orgány mají vybírat z většího počtu navrhovaných za členy výborů a komisí, pak by občan logicky očekával, že budou stanovena nějaká výběrová pravidla/kritéria. Pak má odmítnutý uchazeč právo na sdělení, které ze stanovených kritérií nesplnil. Nejsou-li taková kritéria stanovena, staví se tyto orgány od samého počátku do pozice potenciálně nedůvěryhodných i v dalších rozhodovacích činnostech. Proto Klubu Praha 7 VV patrně nezbude, nedostane-li uspokojivou odpověď automaticky v souladu se zákonnými ustanoveními, požadovat zdůvodnění odmítnutého návrhu u každého z navrhovaných.

Praha 7 vers.Praha 1
Má smysl porovnávat poměry v přibližně stejně velkých městských částech – nám je jak počtem obyvatel tak polohou blízká Praha 1, a tak bylo nasnadě podívat se k nim. Rozdíl je patrný na první pohled: Zatímco MČ Praha 7 si počty členů výborů a komisí striktně omezila (u komisí do 8 členů, největší kontrolní výbor 10 členů), Praha 1 je velmi štědrá a nezřídka počty členů komisí přesahují číslo 20. Nejsem zastáncem velkých kolektivů, spíše naopak, ale na druhou stranu pokud jsou takovéto orgány příliš jednobarevné, neskýtají dostatečnou záruku, že se vyvarují servilnosti vůči „místní vládě“. A to je pak velmi, ale velmi špatné. Jisté plody obdobného fungování z minula bude zřejmě ještě dost dlouho sklízet i nové zastupitelstvo.

I.Tinka