Poslední dějství aneb válčili jsme za starostky
Když jsem líčil kolegovi v práci, jak razantním způsobem se na posledním jednání zastupitelstva snažila paní starostka zabránit občanům vystoupit se svými dotazy a připomínkami, zeptal se mě: „A co pak, odešli jste?“ „Odešli“ povídám. „No tak vidíš, “ on na to, „za totality by vás ještě zavřeli.“ A tak jsem si uvědomil, že jsme v té demogracii opravdu o kus poskočili: Za totality na nás kašlali a za takové vystoupení by nás nejspíš byli opravdu zavřeli. Dnes na nás jenom kašlou. Kdyby to nebylo celé tak trapné, byla by to vlastně taková trochu rozverná komedie. Posuďte sami.

Předehra
Po měsících a měsících nekonečných hrátek na slepou (tedy spíše hluchou) bábu s naší radou je našinec vytrénovaný: Nic nenechat náhodě, pokud možno vše nejraději písemně (i když, jak uvidíme, papír snese vše). A tak následuje takováto výměna e-mailů s paní starostkou:

Od Tinka, 1.10.06:
Dobrý den paní starostko,
předpokládám, že program mimořádného zasedání zastupitelstva není ještě konečný a než bude oficiálně zveřejněn, dojde ještě ke změnám. Mně tam schází takový ten tradiční bod Různé, kde se pak mohou třeba vyjádřit občané. Protože to bude asi poslední jednání zastupitelstva v tomto složení, není vyloučeno, že třeba někdo z občanů bude chtít vyjádřit svůj dík za úspěšné působení v tomto volebním období. Snad není potřebné toto připomenutí zasílat oficiálně přes podatelnu, ale pro jistou posílám s kopií na všechny zastupitele.
S pozdravem
I.Tinka


Odpověď přichází celkem záhy, 5.října 2006:
Vážený pane Tinko,
Při mimořádných jednáních Zastupitelstva se bod různé zpravidla nezařazuje (stejně jako např. body dopisy, interpelace, diskuse). Není tudíž obsažen ani v návrhu 9. mimořádného jednání Zastupitelstva MČ Praha 7, které se koná 11. 10. t.r..
S úctou Kučerová


Ten pozdrav „s úctou“ sice trochu drhne vzhledem k obsahu odpovědi, navíc ten pohled do minulosti to „zpravidla“ poněkud zpochybňuje, ale našinec trochu zná svá práva, a tak následuje celkem logická reakce:

Od Tinka, 6. října 2006:
Nevadí paní starostko,
naštěstí jednací řád zastupitelstva nerozlišuje mezi řádným a mimořádným zasedáním,takže v principu není potřebný samostatný bod jednání, aby občan mohl dostat slovo.
S pozdravem
I.Tinka

Dějství první – zápletka
Poslední zasedání našeho zastupitelského sboru se poněkud opožďuje, nějak těžko se schází alespoň těch 18 pravoplatných hlasů. Nakonec vše dobře dopadá, jednání je zahájeno. V rámci obvyklých procedur upřesňování jednacího řádu je jedním ze zastupitelů navrženo rozšíření programu o bod Různé. Při počtu přítomných na hranici hlasovatelnosti není ovšem problém takový návrh smést se stolu. A tak se i stává. První kolo tedy rada vyhrává.
Další průběh standardní, občas se něco zadrhne, ale body postupně ubývají, chýlí se ke konci. S kolegou Horou nám je jasné, že se musíme maximálně soustředit nepropásnout příležitost, protože ani v nejmenším nepochybujeme, že bude učiněn pokus nás vyšachovat. Sedíme sice pokojně na židlích, ale průběh sledujeme bod za bodem. A již to přichází: Poslední bod programu, s nadějí čekáme, že se paní starostka aspoň nadechne – nenadechla. Jedním výdechem s ukončením posledního bodu jednání zahajuje ukončující formulku zasedání zastupitelstva. Zvedáme se ze židlí, protestujeme, kolega Hora se zmocňuje mikrofonu. Paní starostka to ale nevzdává, v nastalém ruchu onu kouzelnou formulku dokončuje, jednání zastupitelstva je oficiálně ukončeno. To ale už zvedá ze židlí i ty velmi mírné občany, kteří nevycházejí z úžasu, kolega Hora se ujímá slova …

Dějství druhé – nečekaná pomoc
V pravou chvíli se ještě pokusí zvrátit nepříznivý vývoj jeden ze zastupitelů za stranu, která má ve svém jménu slovo demokraté a pyšní se přívlastkem evropští. Oslovuje kolegu Horu s tím, že jako člen kontrolního výboru má jistě právo obrátit se mimo jednání zastupitelstva na zastupitele, pokud jim má co závažného sdělit, že si ho jistě rádi vyslechnou. A občan Hora, předseda petičního výboru občanů, byl tímto demokratickým (a navrch evropským) zastupitelem - zastupitelem nás občanů - jaksi anulován. Ale je možné, že se tím pouze pokusil bránit, a kdyby bylo potřebné možná i vlastním tělem, svoji nenahraditelnou partajní jedničku. Ta byla totiž nejvíce v ohrožení. Nepovedlo se - ono když se občané naštvou, tak se bránit umějí, a ne že ne!

Finále
Pak už to nešlo zastavit. Někteří z radních a zastupitelů utekli, technika se začala balit, ale občané vydrželi. Škoda, že jsme jich nepřizvali víc. Ti co tam byli, na svůj zážitek jistě hned tak nezapomenou. Přinejmenším do voleb. Vydrželi se ptát na nesplněné sliby v privatizaci, vyzývali pana Hasala ke splnění toho, co slyšeli všichni na květnových setkáních: že odejde ze své funkce, když nebudou termíny odesílání nabídek splněny. Marně. Oni opravdu nevědí co je to čest, co je to závazek, dokonce jim ani moc neříká plnění úkolů nebo termínů z usnesení zastupitelstva. A jak se zdá, ani trochu se nestydí.


I. Tinka
Tinka Ivan