Když právo dostává na frak

V pořadu Občanské judo dne 27.4. k černé stavbě v Dobrovského ulici zaznívají i velmi ostrá slova zoufalých občanů, pro které se dosud nenašlo nikde pomoci. Nutně z toho na každého normálního člověka musí padat beznaděj, že není v tomto státě síly, která by si dokázala poradit s levárnami, s vymahatelností zákonů na všech občanech bez rozdílu, s ochranou postižených těmi bezohlednými... Vlivem těchto dojmů, umocněných nekompromisní likvidací otevřených diskusí na webových stránkách Prahy 7, se mi vybavil jiný příběh, který měl v počátcích také co do činění se stavbou, a který nakonec skončil naprosto absurdním odsouzením hlavního protagonisty, právníka Petra Partyka.
Blisty
Tenkrát jsem dění v obci ještě tak podrobně nesledoval, k této kauze jsem se dostal až dodatečně, když si odsouzený už odpykával svůj trest. Nemůžu posloužit ani výňatky z diskusních fór, která nenávratně z webu Prahy 7 zmizela. O kauze se však velmi podrobně psalo snad ve všech médiích, takže si stačí zadat do vyhledávače Petr Partyk a/nebo Rudolf Šídlo, a vše podstatné ke kauze se otevře. Pro seznámení s podstatou kauzy je možné nahlédnout např.
ZDE, celá série článků je pak ZDE.
Se shrnutím důkazního materiálu je možno se seznámit
ZDE, kde je také tato velmi kouzelná věta, která jistě potěší všechny, kdo mají alespoň elementární cit pro logiku: "…Ze znaleckého posudku vyplývá, že nelze jednoznačně stanovit, že pro přístup k uvedeným adresám byl použit počítač používaný obžalovaným. Z výpovědi svědků však jednoznačně vyplývá, že tento počítač byl používán obžalovaným. Byl umístěn v jeho kanceláři a i když nelze vyloučit jeho občasné použití některým z kolegů, je tato okolnost vysoce nepravděpodobná….“ Proč se mi právě tento případ vybavil? V konfrontaci s kauzou Dobrovského je totiž krásnou ukázkou postižitelnosti neprokázaného provinění a nepostižitelnosti prokázaného provinění, t.j. když právo dostává na frak...
Ivan Tinka